Nová kniha Alethy Solterové věnovaná bezpečné výchově dětí

Jde již o třetí knihu v českém překladu od známé švýcarsko-americké psycholožky, zakladatelky tzv. vědomého rodičovství. Jmenuje se Bez trestů a odměn. Před pěti lety to byla Moudrost raného dětství a dva roky nato Slzy raného dětství. Zatímco obě předchozí publikace měly své úžeji zaměřené téma (jak komunikovat s nejmenšími dětmi, resp. jak porozumět jejich potřebám a jak zacházet s dětským pláčem a vzdorem), tato třetí má širší záběr. Přináší pohled na výchovu dětí ze všech důležitých úhlů pohledu. Najdeme tu inspiraci k otázkám od významu dětské hry po výběr vhodné školy, od podpory samostatného uvažování po zvládání konfliktů, od vedení choulostivých rozhovorů o sexualitě či smrti až po ošetření zkušenosti s šikanou.

Tuto knihu však zdaleka nebudeme číst jen pro rozšíření svých rodičovských obzorů. Jak už je autorčiným zvykem, průběžně nám nabídkou na tělo ušitých dotazů připomíná, že skrze interakci s potomky dostáváme také šanci pochopit a ošetřit vlastní deficity, které v sobě neseme, protože v dětství našim potřebám nebyla věnována dostatečná pozornost. Nejde ale o to obviňovat vlastní rodiče – vyrůstali jsme ve zcela jiné době, která z hlediska dostupných informací nemůže být srovnávána se současnou mírou poznání toho, co dítě potřebuje, aby se mohlo uspokojivě rozvíjet.

Tato kniha je tudíž i potvrzením, že dnešní rodičovství prochází doslova revoluční proměnou. A že netřeba propadat panice. Ač naše doba v okruhu západní kultury samu sebe často prezentuje jako epochu krize nebo dokonce zániku rodinného života, Doktorka Solterová přináší opačné a mnohem optimističtější poselství. Připomíná, že vztahy mezi partnery i mezi rodiči a dětmi v sobě skrývají jedinečný potenciál osobní a společenské obnovy. Jde o to pochopit, co je podstatou, a začít to dle svých možností naplňovat. A přitom si všímat nejen dětí, nýbrž i sebe samých.

Současná generace rodičů je privilegovaná v tom, že má pro úspěšné vedení dětí poprvé v historii k dispozici nejen svou intuici, ale také informace z výzkumů přesvědčivě dokazujících, co je pro utváření mozku a osobnosti podpůrné a posilující a co je naopak znevýhodňující. Zároveň je možno otevřeně hovořit o tom, jak velké ohrožení představují škodlivé stereotypy, nezhojená zranění a vnitřní obrany, jejichž mezigenerační přenos je nejvyšší čas přerušit. Kolikrát se dodnes setkáváme s uplatňováním naprosto nepřijatelných rodičovských praktik sahajících od násilí po manipulaci v nejrůznějších podobách!

Vývoj historie lidstva čím dál jasněji ukazuje, že pokud nefunkční způsoby jednání nedokážeme opustit, nemusíme vůbec přežít, protože i samo životní prostředí už je fatálně zdevastováno absencí vztahovosti a bezohledným postojem k čerpání zdrojů. Naděje se otvírá tam, kde dokážeme nabídnout změnu – nebo spíš dílčí drobné změny každodenní – a kde jeden druhému vyjdeme vstříc prostě proto, že cítíme důležitost všelidské vzájemnosti. Její kořeny leží právě v rodinách, v nichž se daří, že se rodiče a děti mají upřímně rádi, spolupracují a jsou na sebe napojeni. K tomu, aby se domluvili, nepotřebují složitá opatření, odměny ani tresty. Což zároveň neznamená absenci hranic a pravidel. I o tom je tato kniha.

A pokud snad někdy o sobě pochybujeme a nevíme kudy kam, nemusíme v tom zůstat sami. Můžeme se vzdělávat, máme k dispozici bohatou literaturu, přibývá podpůrných rodičovských skupin a stejně tak i kvalifikovaného poradenství, které se snaží nejistým, úzkostným, (po)chybujícím a dočasně oslabeným rodičům nabídnout podporu a východisko. Nejde ovšem o žádný perfekcionismus. Jde o to uvědomit si, že současná vztahově nemocná společnost skutečně nepřeje našim potřebám. Hojit tento deficit může právě rodina. V soukromí lze dělat věci po svém a škodlivé trendy ignorovat. Zároveň takto posíleni můžeme snáze nabízet své síly i mimo rodinu a také veřejně aktivně hájit a chránit, co je ohroženo. Snáze najdeme odvahu zpochybnit, co je sice – také vlivem neosvícených politiků, marketingu a médií – masově rozšířeno a podporováno, leč ve skutečnosti to vede do slepých uliček.

Vypadá to, že společnost se začíná dělit na ty, kteří chtějí z bludného kruhu vyjít, a na ty, jimž nový pohled zůstává z nejrůznějších důvodů zastřený. Svoboda volby trvá a nabývá na naléhavosti. Naštěstí přibývá lidí vnímajících důležitost vnitřních pokladů, takže mnoho současných rodičů se výchovou svých dětí do hloubky zabývá a nezřídka je to přivádí i k narovnávání vztahů s vlastními rodiči, prarodiči, sourozenci a také životním prostředím. Tihle lidé se nebojí práce na sobě a bývají za to odměněni: sebeúctou a uspokojivými vztahy se svými nejbližšími, ale také vědomím, že právě oni jsou nositeli změny, bez které naše civilizace pravděpodobně ztratí perspektivu smysluplné budoucnosti.

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5 (0 hodnocení, průměr: 0,00 z 5)
Pokud chcete hodnotit, prosím, přihlašte se.
Loading...

Napsat komentář