Učitelky v mateřské škole možná zaznamenaly během let své praxe nárůst vánočních přání dětí, která se točí okolo informačních technologií. To, co bylo dříve ojedinělé, je dnes mnohem častější. Tablety pronikají i do mateřských škol a víří emoce. Někdo je jejich zastáncem, někdo zarytým odpůrcem. A rodiče se ptají, kdy je ta vhodná doba pro koupi tabletu pro dítě. Aby bylo možné na tuto otázku odpovědět, musíme se podívat na to, co vlastně předškolní dítě ke svému rozvoji potřebuje.
Co vlastně dnešní dítě potřebuje
Dítě se rodí na svět vybavené mechanismy, které mu pomáhají přežít. Nejprve je vybaveno základními reflexy (sací, uchopovací…). Postupně si začíná osvojovat konkrétní dovednosti. Pohyby začínají být vědomé a cílené, zpřesňují se, pozornost se zaměřuje a prodlužuje, zlepšuje se smyslové vnímání. Klíčovým momentem pro rozvoj myšlení dítěte je chvíle, kdy začíná svůj pohyb ovládat. V tu chvíli si totiž může ze svého okolí podněty vybírat a v omezené míře si je i opatřovat. Může si dolézt k zajímavému předmětu v místnosti, může uchopit zajímavou hračku. V tomto kontextu je důležité, aby dítě nebylo v pohybovém rozvoji zbytečně omezováno například dlouhodobým používáním lehátek či ohrádek. Na úrovni rozvoje hrubé motoriky závisí rozvoj motoriky jemné i motoriky mluvidel, jazyka a rtů. Kromě dostatku příležitostí k pohybu, potřebuje dítě přiměřené množství podnětů. Jednoduše řečeno, musí mít příležitost setkávat se s novým. Nová může být hračka, ale také událost. Setkání s novým zvířetem. Hra s vrstevníkem. To vše je impulsem pro rozvoj myšlení, cítění. Dítě potřebuje bezpečí, přijetí, stabilitu a náruč dospělého. Napodobuje vzorce chování, učí se pozorováním, osvojuje si postoje a hodnoty. Toto je velmi zkratkovitý popis toho, co rodiče, potažmo učitelé v mateřské škole musí zajistit, aby se dítě dobře rozvíjelo: musí mu dát čas, vytvořit mu láskyplné a stabilní prostředí, být mu vzorem, umožnit mu získávat zkušenosti prostřednictvím jeho těla. Dítě se potřebuje hýbat, potřebuje si věci osahat, potřebuje je ochutnat, očichat, slyšet. I například využívání pracovních listů by mělo být pouze malým doplňkem vzdělávání dítěte, a to až s blížícím se koncem předškolního období. Místo spojování dvou stejných listů dejme dětem listy skutečné, ať z nich utváří dvojice. Jak je vidět, dítě ke svému zdárnému rozvoji tablet nepotřebuje.
Proč tablet nepořizovat
Dítě se bude dobře rozvíjet i bez tabletu, protože ten mu nenabízí nic, co by nemohlo získat jinde. Naopak využívání tabletu může rozvoj brzdit, pokud se tím krátí čas, který by bylo vhodnější vyplnit z hlediska vývoje nezastupitelnou aktivitou – povídáním si s rodiči, předčítáním pohádek, hraním her s vrstevníky, kreslením či běháním venku. Dalším důležitým faktorem je rozvoj zraku. Zrak se rozvíjí v prvních letech a dítě se vlastně „učí dívat“. Ne že by mu dívání se do tabletu oči zkazilo, jak se možná mylně věří, ale potřebuje časté střídání pohledové vzdálenosti, střídat dívání se zblízka s pohledem do dálky.
Proč tablet pořizovat
Na druhou stranu se dítě narodilo do kultury, kde jsou technologie nezastupitelné a pro úspěch v životě je nezbytné umět je ovládat. Nyní se ukázalo, jak bylo důležité, zda děti 1. a 2. tříd dokážou pracovat s počítačem. Situace, která by nikoho před lety nenapadla. I malé děti vidí rodiče s mobilními telefony, vidí je u počítače a je to pro ně úplně běžný předmět jako pro nás třeba pračka či lednička. Něco výjimečného z toho udělají až dospělí svými zákazy. Tablet nabízí nepřeberné množství podnětů, které se mohou stát doplňkem při rozvoji dítěte. Pokud jej tedy chceme pořídit, je třeba si stanovit pravidla a promyslet, k jakému to má být účelu. V případě, že má sloužit k zahnání nudy, nepořizujme jej. Raději hledejme cesty, jak naučit dítě zabavit se. Tvořme, zpívejme, objevujme. Překonejme vlastní pohodlnost. Nikdy dítě před tablet neodkládejme, protože ten nemůže v žádném případě nahradit nás jako rodiče či učitele.
Nastavení pravidel
Pokud se rozhodneme do mateřské školy nebo domů tablet pořídit, neměla by to být pro děti hračka, ale měl by to být nástroj. Předmět, který nám pomáhá. V tabletu je možné mít nastavené nejen výukové aplikace, ale také nástroje, které můžeme s dětmi využívat. Při pobytu venku nám mohou pomoci určit rostliny, ptáky či hmyz. Můžeme s ním fotografovat a fotografie poté používat k výtvarným činnostem. S dětmi ve školce jsme třeba každý rok natáčeli animované filmy podle jejich originálního námětu. Děti příběhy vymyslely, vytvořily obrázky či loutky, které jsme následně jednoduše animovaly – sekvence fotografií, ze které se následně utvořil film. Pomocí tabletu jsem vyhledávali vhodnou hudbu k danému filmu. Přidávali jsme titulky se jmény. Zkrátka technika byla pracovním nástrojem, který umožnil realizovat naše představy. Pokud chceme tablet využívat k výukovým činnostem, opět vždy zvažme, zda by nebylo lepší danou věc dělat prakticky. Při hraní pexesa na tabletu se u dítěte rozvíjí paměť. Ale pokud má kartičky na stole, jsou kladeny vyšší nároky na jeho prostorovou orientaci, musí se střídat s herním partnerem, dodržovat pravidla, zkrátka mu to dá více. Podobně vybarvování. Na tabletu jednoduchým dotykem, ale u stolu a omalovánek to vyžaduje souhru oka a ruky, soustředění, trpělivost a další dovednosti.
Musíme také rozhodnout, zda budou mít děti/dítě tablet stále volně k dispozici, či zda pro jeho využívání bude vyhrazen nějaký konkrétní čas. Pokud jej pořizujeme, vhodnější je začlenit jej do režimu života třídy či rodiny, protože tím předejdeme případným problémům s dohadováním, zda jej dítě smí či nesmí použít. Také by měla být omezena délka využití. U předškolních dětí je to v řádu minut, jako maximum se udává půlhodina denně.
Pokud patříme k rodičům či učitelům, kteří tablet do školky či domů nechtějí, nevadí. Dítě bude mít i tak dostatek podnětů. A pokud se rozhodneme pro pořízení, ale podaří se nám jej dítěti představit jako nástroj, ne náhradu za rodiče či kamarády pro chvíle nudy, získáme nový zdroj možností, co vše můžeme s dětmi v předškolním období podnikat. Úplně nejlepší by totiž bylo, kdyby tablet nebyl dítěte, ale náš, abychom ho použili při společné činnosti. Podobně jako bychom na pohádku měli koukat s dítětem a prožívat ji společně. Ale to už by bylo jiné téma.