Vývoj dětské sexuality
Lidská sexualita se vyvíjí již od prenatálního období. Dochází k utváření mužských a ženských odlišností (sexuální dimorfismus, později tělesné, psychické a sociální rozdílnosti), které se podílejí na sexuálním chování muže a ženy. Největší vliv přinášejí genetické dispozice, i když nemají vliv zcela konečný. Sexuální chování je kromě genetických dispozic utvářeno také prostředím, výchovou anebo učením.
Sexuální roli dítěte nejvíce ovlivňuje výchova v rodině. Pokud budeme hovořit o sexuální roli, pak musíme říct, že se jedná o vnější projev pohlavní identity. I přesto, že pohlavní role je vrozenou dispozicí, za konkrétními projevy stojí spíše vliv prostředí, společenských norem, kultury, a to zejména v rodině dítěte. Ten, kdo nejvíce utváří pohlavní roli dítěte, je právě rodič, v pozdějších vývojových obdobích sehrávají významnou roli také vrstevníci, škola, média aj.
V průběhu posledních let se potvrzují předpoklady vrozené sexuální orientace a jsou mimo jiné zjišťovány jak genetické, tak neuroanatomické rozdíly mezi muži homosexuály a heterosexuály. Tato problematika není ani dnes zcela objasněna.
Mluvíme-li o sexuálním chování, uvědomme si, že člověk je sexuálním tvorem od narození až do smrti. Už u několikatýdenních chlapečků lze vypozorovat erekci a masturbace u několikaměsíčních holčiček také není ojedinělá. Nesmíme ale zapomenout na to, že sexuální chování je později velmi úzce spojeno s vývojem sexuální emoce (schopnost sexuálního vzrušení, orgasmu, uspokojení) a také s příchodem emoce zamilovanosti.
Dětská sexualita
Co se týká dětské sexuality, neměli bychom opomenout osobnost Sigmunda Freuda, jenž odtabuizoval nejen problematiku masturbace, ale také dětské sexuální aktivity. Ještě ve dvacátých letech 20. století byly jeho teze pro společnost nepřijatelné, avšak dnes již víme, že jeho tvrzení o sexuálních potřebách a pocitech dítěte byla pravdivá. I dítě má totiž sexuální prožitky, zájmy a je v této oblasti velmi zvídavé.
Bez studu je dítě schopno bavit se o sexu zhruba do devíti let věku, do této doby mluví například o pohlavních orgánech jako o jakékoli jiné části lidského těla. Z tohoto důvodu je velmi správné, pokud se dozví potřebné informace o sexuálních otázkách včas, protože se před rodiči prozatím nestydí.
V pozdějším věku děti přejímají postoje dospělých a získávají spoustu zábran, předsudků apod. Jak jsem již uvedla, nejvýznamnějším faktorem sexuálního chování jedince v dospělosti je právě adekvátní sexuální výchova, která by měla probíhat jak v rodině, tak ve škole. Neměla by se však zabývat pouze popisem reprodukčních orgánů a fyziologickými ději spojenými s rozmnožováním, ale je nutné seznámit dítě také s metodami antikoncepce, ochranou před pohlavně přenosnými chorobami a problematikou sexuálního zneužití, znásilnění apod.
Jak ukázal výzkum Světové zdravotnické organizace v devadesátých letech minulého století, děti, jimž byly sděleny informace o sexualitě ve správný čas a v adekvátním rozsahu, se chovají v dospělém věku v oblasti sexuality mnohem zodpovědněji – sexuální život zahajují později, vystřídají během života méně partnerů, více využívají některé z metod antikoncepce apod. (viz Weiss, 2010).
Zásady sexuální výchovy
V sexuální výchově nalezneme také jistá pravidla, kterými bychom se měli řídit, aby sexuální výchova probíhala co nejlépe a nejpřirozeněji. Mezi tyto zásady patří princip spontánnosti, přiměřenosti, aktivní imunizace, důvěry, pravdivosti, návaznosti a otevřenosti. Znamená to, že k oblasti sexuální výchovy přistupujeme se stejnou samozřejmostí jako k jiným oblastem života.
Není třeba děti před informacemi chránit, je třeba s nimi otevřeně komunikovat. Veškeré informace z oblasti sexuální výchovy sdělujeme dítěti adekvátně jeho věku. Je rovněž důležité děti nechránit před informacemi z této oblasti, protože významnou roli hraje právě včasná informovanost a otevřená komunikace mezi rodičem a dítětem (viz Pondělíčková-Mašlová, 1990).
Moment zafixování prvního vysvětlení lidské sexuality se stává jakýmsi odrazovým můstkem pro další vývoj postojů a hodnot jedince v oblasti sexuality v nadcházejících obdobích. Proto by jak rodiče, tak učitelé měli dbát na to, aby byly informace o sexualitě dětem předávány správným a vhodným způsobem.
Vzájemná důvěra dítěte a rodiče je rovněž klíčová, a to nejen ve vztahu dítě – rodič, ale také ve vztahu rodič – dítě. Samozřejmostí by mělo být, že dětem budeme předávat jen pravdivé informace, které budeme postupně rozšiřovat a obohacovat (viz Pondělíčková-Mašlová, 1990).
Sexuální výchova v předškolním vzdělávání
Výuka v mateřských školách v ČR se řídí Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání (dále RVP PV), což je závazný kurikulární dokument na státní úrovni. RVP PV je v podstatě základním materiálem pro tvorbu školních vzdělávacích programů (ŠVP). Definuje cíle předškolního vzdělávání jak v podobě záměrů, tak v podobě výstupů na úrovni obecné a oblastní. Obecné záměry, tedy rámcové cíle, jsou konkretizovány do podoby dílčích cílů.
Cílovou kategorii ve vzdělávání představují tzv. klíčové kompetence. Rámcové cíle jsou v rámci vzdělávacích cílů formulovány jako záměry a právě ty jsou směrodatné pro každodenní práci pedagoga. Za pomoci rámcových cílů vlastně dochází k samotnému utváření klíčových kompetencí. Dílčí výstupy pak stanovují obsah předškolního vzdělání a jsou rozděleny do pěti vzdělávacích oblastí, které ovšem musejí utvořit v rámci samotného vzdělávání propojený celek.
Jednotlivé vzdělávací oblasti v návaznosti na sexuální výchovu jsou následující:
- Dítě a jeho tělo je první vzdělávací oblastí. Na konci předškolního období by dítě mělo zvládnout pojmenovat části těla, některé orgány, a to včetně těch pohlavních, znsxát jejich funkci. Mělo by mít povědomí o těle, o narození, růstu. Dále by také mělo vědět, co je zdraví prospěšné a co mu škodí.
- Dítě a jeho psychika jakožto další vzdělávací oblast přináší dítěti poznání sebe sama, uvědomění si vlastní identity a vytvoření kladného vztahu k sobě samému. Dítě se má naučit projevovat své city, to, co se mu líbí, co ne, a dokázat rozlišit, které projevy náklonnosti jsou vhodné jen v důvěrném prostředí, nikoli na veřejnosti.
- V rámci další vzdělávací oblasti Dítě a ten druhý si předškolák osvojí schopnost respektovat druhé, ví, že všichni lidé jsou si rovni bez ohledu na odlišnosti. Dále by měl také vědět, jak se chovat při setkání s cizími dětmi, dospělými, že v případě potřeby může druhého požádat o pomoc.
- Dítě a společnost pomáhá dítěti uvědomit si sociální role, fakt, že ne všichni lidé se chovají tak, jak mají, a proto je potřeba být opatrný.
- Dítě a svět učí dítě bezpečnému pohybu ve známém prostředí a uvědomění si možných nebezpečí (viz RVP PV, 2016).
Sexuální výchova v rodině
Role a význam rodiny
Jelikož právě rodina představuje primární sociální skupinu, je ideálním prostředím pro sexuální výchovu. V rámci rodiny si dítě osvojuje nejrůznější hodnoty, návyky, a to rovněž v oblasti sexuální výchovy. Přejímá je právě z každodenních situací, ve kterých vidí, jak rodiče reagují, jak řeší situace atd.
V souvislosti s rodinou hovoříme o třech základních součástech sexuální výchovy. Jednou z nich je vztah – tedy schopnost dítěte mít druhého člověka rád a chovat k němu důvěru. Druhou součástí je vzor. Dítě jednoduše přijímá za své modely chování tzv. svých lidí, tedy těch, kteří pro něj znamenají pocit jistoty. Právě v rodině každodenně spatřuje vzory sociálních rolí, ať už roli muže a ženy, anebo vzory pro budoucí partnerské či manželské chování. Třetí veličinou je poučení – znalosti a vědomosti (viz Smolíková, 1997; Šilerová, 2003).
Sexuální výchova v předškolním věku
Sexuální vývoj dítěte je ovlivněn již od samotného početí. Už příprava na narození dítěte hraje významnou roli. Pro rozvoj embrya, plodu, v prvních měsících je výrazným faktorem psychický, fyzický i duševní stav těhotné ženy. Třetí měsíc prenatálního období je pak prvním důležitým mezníkem, kdy se začíná formovat zevní pohlavní ústrojí.
V období čtvrtého až šestého měsíce nitroděložního vývoje se setkáváme s přípravou reakcí nervové soustavy na zevní podněty sociálního prostředí. U chlapců je centrální nervový systém v této fázi vývoje ovlivňován hormony z varlat.
Dále pak následuje citová výchova, která se formuje již v době těhotenství a přetrvává i po narození dítěte. Nezbytností je okamžitý kontakt dítěte s matkou po narození a rovněž by dítě zhruba do jednoho roku věku nemělo být od matky oddělováno. Díky jejich vzájemnému kontaktu by mezi nimi měla vzniknout velmi silná citová vazba, tzv. citové pouto, které je ryze psychickou vazbou a utváří jakýsi předstupeň pozdějších citových vztahů, včetně partnerských, intimních, sexuálních.
Zmíněné citové pouto nejčastěji mezi matkou a dítětem je základem pocitu bezpečí a jistoty dítěte a jeho vztahu k okolnímu „nebezpečnému“ světu. Dalším důležitým mezníkem je období mezi druhým a třetím rokem dítěte, kdy si vytváří svou vlastní pohlavní roli.
Pravidlo sexuální výchovy platící od předškolního věku až po pubertu:
Dítěti poskytuji informace pravdivé, přiměřené věku. Já jsem ten, kdo je zodpovědný za to, co svému dítěti sděluji.
Zjednodušeně můžeme říct, že dítě si na základě námi poskytnutých poznatků a způsobu jejich podání vytváří vlastní postoje k sexualitě a k zodpovědnému, popřípadě nezodpovědnému jednání. Zdravé a správné názory má dítě z úst svých rodičů nejen slyšet, ale rovněž je má i vidět v praxi v jejich životě. Otec a matka by v předškolním období dítěte měli být připraveni na první otázky typu: „Jak jsem k vám přišel/a? Kdy jste mě dostali?“ Odpovědi by měly být přirozené a vřelé.
Možnou odpovědí rodičů je například: „Narodil ses nám. Měli jsme se s tatínkem moc rádi a přáli jsme si děťátko. Když ses nám narodil, bylo u nás ještě více radosti. Každé děťátko se nejdříve narodí v těle maminky. Maminka je zprvu nosí ve svém bříšku. Tam má děťátko teplo, je chráněno před nárazy a dostává vše, co potřebuje k růstu. Maminka za ně dýchá a jí. O tomto malém človíčku znám říkanku: Narodil se človíček veliký jak malíček, poroste nám do kulata jak lískový oříšek. Až je děťátko dost velké, vytlačí je maminka z bříška ven.“ (Pšenička, 1995, s. 79)
V předškolním věku děti řeší také otázku rozdílnosti pohlaví. Chlapci si všímají, že vypadají jinak než holčičky, a opačně. Jelikož každé dítě je jiné, musíme k němu přistupovat na základě jeho aktuálního psychického a tělesného vývoje.
V souvislosti s nejrůznějšími dětskými otázkami jistě brzy dojde také na vysvětlení sexuálního styku. Čeho by se rodiče měli vyvarovat? V každém případě není vhodné přirovnávání sexuálního styku člověka ke styku zvířátek. A proč není toto přirovnání vhodné? Opomněli bychom tak významný faktor, jaký nás lidi odlišuje od zvířat – lásku. Již od nejútlejšího věku dětí nesmíme oddělovat sexualitu od vztahů a lásky.
Včasnou informovaností dítěte o sexuální problematice rovněž předejdeme například hrám na doktory, kdy si svlečené děti prohlížejí své pohlavní orgány. Vede je k tomu pouhá zvědavost, jak vypadá druhé pohlaví. Co se týká nejrůznějších her na maminku a na tatínka, hraní děvčat s panenkami, můžeme ve své podstatě mluvit o přípravě dětí na budoucí rodičovství. Děvčata si tak například budují mateřský cit.
Pokud rodič v tomto období s dítětem o sexuální výchově nemluví, popřípadě se vyhýbá odpovědím na dětské otázky, pak se velmi pravděpodobně dítě přestane ptát a informace začne získávat jinde – od kamarádů apod. Dost možná rodičovské vyhýbání se sexuální výchově zapříčiní jediné – dítě začne vnímat sexualitu jako něco nepřirozeného, či dokonce špatného. Jak vidíme, do šesti let věku dítěte se odehraje celá řada věcí, která velmi významně ovlivní jeho sexuální chování v dospělém věku (Pšenička, 1995).