Sexuální výchova v mladším školním věku a pubertě
S nástupem do školy si dítě kromě školních povinností začíná budovat vyšší sebevědomí, učí se více komunikovat s okolním světem. Pokud rodiče dosud nezačali se sexuální výchovou, není správné dále otálet. V době mladšího školního věku jsou rodiče pro své děti osobami, kterým věří. Děti proto informacím z oblasti sexuální výchovy přikládají větší váhu, pokud se je dozví právě od nich.
Co dítěti sdělit, a co nikoli, co říct, a co prozatím ne, to je otázka, na kterou hledají odpověď asi všichni rodiče. Nejjednodušší je asi vnímat, na co se dítě ptá. Díky tomu si můžeme vytvořit jasný obraz o tom, co konkrétně ho zajímá a nad čím přemýšlí. Osvojování hodnot a postojů z rodiny přetrvává i v tomto období.
Média jsou bohužel v dnešní době plná sexuality a vývoj dítěte skutečně mohou nevhodně ovlivňovat. Více si ale děti v tomto věku všímají chování a reakcí rodičů a dalších rodinných příslušníků, a proto je více než žádoucí být jim skutečným vzorem. Pokud je dítě odmalička zvyklé o problematice sexuality s rodiči hovořit, pak bude pro něj snazší přijít za nimi s otázkami. Postupně se zájem dítěte od oplození obrací spíše k lidskému tělu a jeho funkcím, více si všímá vztahu muže a ženy, řeší otázky spojené se sexualitou.
Vhodným obdobím pro rozhovory o tělesných i duševních změnách, které v období puberty nastanou, je právě třetí třída. Je lépe s nimi totiž začít dříve nežli později. O čem je vhodné informovat děvčata? Měla by vnímat a přijímat postupné zvětšování prsou, rozšiřování boků, růst ochlupení na genitáliích, nástup menstruace a růst ochlupení v podpaží jako naprosto přirozený proces proměny dívky v ženu.
Pokud tyto změny dívka nebude vnímat jako přirozené a zcela normální, může nabýt dojmu, že přílišně tloustne, a pak je to společně s dalšími faktory už jen krůček k poruchám příjmu potravy (anorexie, bulimie).
A o čem bychom měli informovat chlapce? Chlapce musíme připravit na to, že jim začnou růst varlata a šourek, ochlupení, nastoupí první změny hlasu, zrychlí se jejich tělesný růst, přijde první ejakulace neboli výron semene a v neposlední řadě také růst vousů.
Ačkoli k nástupu těchto změn dochází u každého jedince v jinou dobu, první menstruace se u dívek dostavuje většinou mezi 10.–12. rokem a první poluce u chlapců mezi 11.–13. rokem, respektive 12.–14. rokem života. Neměli bychom opomenout tzv. střední školní věk (u dívek 8–12 let, u chlapců 9–13 let), jedná se totiž o velmi důležité období v souvislosti s utvářením rodičovských rolí a postojů.
V tomto období jsou děti velice vnímavé ke svému okolí, začíná se rozvíjet jejich chování vůči malým dětem a toto chování začíná mít rodičovské rysy. Zhruba od desátého roku by dítě již mělo bezpečně chápat rozmnožování i porod a samozřejmě také změny v dospívání.
Dalšími tématy, o kterých je zapotřebí s dítětem hovořit, jsou pohlavní život, AIDS, masturbace apod. Je důležité přimět je k vytvoření vlastního názoru na tyto věci. Dítě je v období puberty zmatené samo ze sebe, hledá se, buduje si své vlastní názory a stanoviska, a proto se mnohdy objevuje vzdor proti rodičům. Dítě se jednoduše snaží postupně oddělovat od rodiče, aby poté bylo schopno vlastního života. Rodiče pubertálních dětí se proto musí obrnit trpělivostí a notnou dávkou podpory a povzbuzení vůči dítěti.
Zhruba v páté až šesté třídě se sexualita stává čím dál lákavějším tématem. Otevřená a vřelá komunikace o sexu je v rodině i nadále zapotřebí. Dítě musí být seznámeno s riziky, která mu hrozí při brzkém zahájení pohlavního života či promiskuitním chování. Mělo by znát existenci pohlavně přenosných chorob, různých metod antikoncepce a v neposlední řadě také význam pohlavní zdrženlivosti a volby správného partnera. Musí vědět, že se na dospělé v těchto otázkách může obrátit, že jej jako rodiče vyslechneme, jsme tu pro něj a budeme respektovat, pokud na některé věci bude mít jiný názor.
Propojení sexuality s láskyplným vztahem by mělo být pro dítě samozřejmostí – dítě nesmí vnímat lásku a sex jako dvě samostatné veličiny. Sexualitu by totiž mělo mít spojenou se vzájemnou láskou mezi partnery (viz Pšenička 1995, Trojan 1994).
Puberta
Nejdříve bychom si měli definovat samotný pojem puberta. Jedná se vlastně o jednu z vývojových etap v životě člověka, časově ji vymezujeme jako první část adolescence mezi 11.–15. rokem života. Toto období se vyznačuje typickými změnami v tělesném růstu, v myšlení, emočním prožívání a mnohém dalším. Období od 8.–9. roku do 12 let věku je Vágnerovou nazýváno obdobím středního školního věku, Erikson o tomto období mluví jako o fázi citové vyrovnanosti, Freud jej zase nazývá fází latentní, což vlastně znamená klidový stav.
Dítě se rozvíjí ve všech oblastech a neobjevují se žádné klíčové změny. Organismus jedince se takto připravuje na období nadcházející, které je plné změn. Dítě staršího školního věku se vyznačuje převážně optimistickým přístupem a otevřeností ke světu a na věci nahlíží povětšinou reálně. Jeho názory jsou víceméně stabilní a nemění se v návaznosti na vzniklé situace.
Ve školním prostředí už je dítě v roli žáka jako ryba ve vodě – ví, jak se chovat, učit, jak přistupovat k jednotlivým spolužákům, učitelům. Vztah k učiteli již není tolik založený na citové bázi, většího významu nabývá spíše respekt a pozorování, zda učitel ve svých požadavcích neporušuje pravidla, která stanovil (viz Vágnerová, 2008).
Stále větší význam sehrávají vrstevníci, navazování přátelství. Každé dítě má potřebu se nějakým způsobem realizovat v rámci skupin, které jsou často ryze chlapecké nebo dívčí. Podle Krejčířové a Langmeiera prochází dítě od 11. do 15. roku věku obdobím dospívání. Pubescence je dobou, kdy dochází k celé řadě jak biologických, tak psychických změn. Období prepuberty se vyznačuje prvotními pohlavními sekundárními znaky, růstové tempo se zrychluje, ukončeno je nástupem menstruace u dívek a první polucí u chlapců.
Vlastní puberta trvá až do dosažení pohlavní zralosti. Ačkoli dívka již má menstruaci, zpočátku je její cyklus anovulační (asi 1–2 roky). V posledních letech se setkáváme s tzv. sekulární akcelerací, jedná se o urychlení vývoje i růstu.
Nástup menstruace u dívek se už od poloviny 20. století dostavuje ve stále nižším věku a jedinci dnes také dosahují větší výšky. Jde o urychlení vývoje pouze po stránce biologické, nebo také duševní? Názory se různí. Jedna část odborníků zastává názor, že akcelerace má za vinu právě zpomalení psychického vývoje, druhá část mluví naopak o souběžném biologickém i psychickém vývoji.
Z psychických změn, k nimž v pubertě dochází, je nejvýznamnější emoční labilita. Vyznačuje se celou řadou vnitřních konfliktů, přecitlivělostí, náladovostí, nesoustředěností, pocity úzkosti, zmatkem v sobě samotném. Rozvíjí se inteligence a rovněž logické myšlení, narůstá slovní zásoba apod. Rodina i nadále poskytuje pubescentnímu jedinci bezpečí, místo, kde může hledat pochopení. Na druhou stranu se dítě snaží najít svůj způsob života a osamostatnit se.
Někteří dospívající nechávají svým náladám, vzteku volný průběh a dochází k častým střetům zejména s rodiči. Jiní se naopak uzavřou a do svého světa nikoho nepustí. „Puberťák“ přemýšlí o tom, proč tu je, proč jsou věci tak, jak jsou, o smyslu života vůbec.
Mezi vrstevníky se vztahy velice proměňují. Nejdříve vznikají skupiny jedinců téhož pohlaví, poté se rozvíjejí blízké přátelské vztahy a postupně pak přichází zájem o opačné pohlaví, které se vyvine ve vztah mezi dívkou a chlapcem. Zprvu se jedná o vztah přátelský, postupně ale svou roli začne sehrávat přitažlivost, zvědavost atd. Dochází tedy i k prvním intimním sexuálním zkušenostem a zážitkům (viz Krejčířová, Langmeier, 1998).
Závěr
V článku jsme se zabývali jen zanedbatelným množstvím témat, která pod sexuální výchovu bezesporu spadají. Chtěla jsem ovšem poukázat na to, jak se jedinec sexuálně vyvíjí od prvopočátku, jak se staví k této problematice Rámcově vzdělávací program předškolního vzdělávání, a také na důležitost sexuální výchovy v rodině, jelikož samotná mateřská či základní škola ji v žádném případě nenahradí.
Celý text jsem doplnila stručným popisem puberty, jelikož vše do sebe zapadá a jedno téma souvisí s druhým více, než si vůbec dokážeme představit. Proto ani v rámci předškolního vzdělávání neopomíjejme zařazovat problematiku sexuální výchovy – samozřejmě adekvátně věku dětí – vždyť na těchto základech se bude dále pokračovat v rámci základního vzdělávání a hlavně tím předejdeme možným otazníkům a nezdravým postojům a názorům dětí.