Není tajemstvím, že ryby děti zrovna nemilují. Obecně je to dáno hlavně přítomností kostí a typickým „rybím“ aroma. První problém lze řešit vhodným výběrem ryb – většina rybích filetů je dnes zpracovávána technologií tzv. prořezávaček, které rozrušují i drobné kůstky. Druhou potíž může opět vyřešit výběr vhodného druhu ryby (velmi chutné maso má candát nebo okoun říční, kapr má nejchutnější maso při váze 2–3 kg) nebo patřičným dochucením (používáním koření, zapékáním se smetanou, sýrem apod.).
K dochucení pokrmu se snažíme používat koření, bylinky, rozumné množství soli. Vyhýbat bychom se měli dochucovadlům s vysokým obsahem soli a dalšími přídatnými látkami. Důvodem neoblíbenosti ryb bývá také fakt, že nejsou typickou součástí české kuchyně, kde většinou známe rybu jako sváteční pokrm – vánočního kapra. Tím, že ryby nejsou dětem běžně podávány odmalička, nevytvoří se u nich chuťové zvyklosti a rybu v budoucnu odmítají. Jedinou cestou, jak toto změnit, je postupné pravidelné a trpělivé zařazování různých druhů ryb do jídelníčku, střídání rozmanitých způsobů jejich přípravy, výběr chutných druhů ryb s minimem nebo ideálně úplně bez kostí.
Nenechte se odradit případnými nezdary, některé děti přijmou rybí pokrmy rychleji, jiné potřebují více času. Je prokázáno, že děti musejí nový druh potraviny nebo pokrmu ochutnat opakovaně (i více než 7x), než ho přijmou.
Plusy a minusy
Ryby zařazujeme do jídelníčku, protože jsou lehce stravitelné, obsahují kvalitní bílkoviny a hlavně tuky. Rybí tuk patří k nejkvalitnějším a nejhodnotnějším zdrojům nenasycených mastných kyselin (jako jediná živočišná potravina). Jeho zastoupení je důležité pro správný růst a vývoj. Mezi tučnější ryby, které bychom měli určitě zařadit do jídelníčku, patří tuňák, sleď, losos, makrela, sardinka nebo úhoř.
Mořské ryby jsou také zdrojem jódu. Pokud jsou ryby konzumovány s kostmi (např. sardinky), pak jsou i dobrým zdrojem vápníku. Ryby obsahují vitaminy, a to hlavně vitaminy A a D, které se v posledních letech jeví jako nedostatkové.
Samozřejmě i zde platí „všeho s mírou“. Jak člověk znečišťuje přírodu, toxické látky jsou deštěm smývány do vodních toků, nádrží, moří. Zde se hromadí zejména v sedimentu. Rozvířením se s potravou dostávají do těl ryb, kde se mohou ukládat. Při časté konzumaci většího množství ryb tak můžeme přijímat poměrně vysoké dávky toxických látek (např. rtuť, kadmium, polychlorované bifenyly, dioxiny). Vzhledem k celkově nízké spotřebě ryb v České republice je však toto nebezpečí minimální. Nejrizikovější jsou samozřejmě takové druhy ryb, které žijí v zamořených oblastech (např. tilápie, pangasius, ve kterých se každoročně při kontrolách nachází rezidua chemických látek i těžkých kovů). Některé rybí produkty mohou také obsahovat zvýšené množství histaminu (např. konzervovaný tuňák, makrela). Taková konzerva pak může u citlivých jedinců vyvolat tzv. pseudoalergii – alergické příznaky v tomto případě vyvolává histamin. Neznamená to, že daný člověk má alergii na konzumovanou rybu. Samozřejmě také existuje opravdová alergie na ryby.
Jak ryby vybírat a upravovat
Existují firmy, které dovážejí čerstvé chlazené ryby. Pokud nenakupujete ryby čerstvé, ale mražené, doporučujeme sledovat složení, zejména obsah vody, které by mělo ve výrobku být do 15 %. Některé výrobky z ryb mohou obsahovat legislativou regulované množství polyfosfátů (E 452), které se používají k zadržení vody v potravinách. Obecně platí, že bychom se měli snažit vybírat ryby bez dalších přídatných látek – tím získáme kvalitnější produkt s vyšším obsahem masa, který byl zmražen přirozeně nejlépe ihned po ulovení, bez navyšování množství vody. Takové maso je daleko chutnější a lépe se s ním pracuje.
Omezit bychom však měli podávání smažených pokrmů (tj. filé, rybích prstů či obalovaných rybích polotovarů). Tyto úpravy volíme pouze výjimečně, protože přinášejí nadbytečný příjem tuku a dalších nežádoucích látek, které při smažení vznikají. Když už smaženou rybu servírujeme, tak vždy osušenou od přebytečného tuku a s dostatečně velkou porcí čerstvé zeleniny. Nikdy ji již nekombinujeme se smaženou přílohou.
Velmi oblíbené a často připravované ryby ve školních jídelnách pangasius a tilápie jsou často pokládány za mořské, ačkoliv se jedná o ryby sladkovodní – mnohdy chované v poměrně znečištěných vodách velkých řek východní Asie, zejm. ve Vietnamu a Číně. Tyto ryby nemají ani žádnou zásadní výživovou hodnotu. Alternativou k těmto málo tučným rybám je kvalitní český candát chovaný v mnohem lepších podmínkách. Ideální je v jídelníčku střídat ryby mořské a kvalitní české sladkovodní. Mořské tučnější ryby, a zejména ty lovené na volném moři, jsou pro děti nutričně nejhodnotnější.