Konec školního roku je tady a dětem začínají vytoužené prázdniny – čas her, zábavy a volného času.
Využití a prožívání volného času dítěte je jistě velmi důležitým aspektem, který ovlivňuje jeho celkový tělesný i duševní vývoj a podílí se na formování jeho osobnosti. Abychom lépe pochopili, co je volný čas z pohledu dítěte, je třeba si položit některé otázky:
Co vlastně pro děti volný čas znamená a jaké jsou faktory, které ho ovlivňují?
Je třeba děti ve volném čase organizovat nebo je nechat samy „hospodařit“ se svým volným časem?
Každý z nás, ať jsou to rodiče dětí, samotné děti či odborná veřejnost, má totiž vlastní představu o tom, co je to volný čas. Lidé si pod tímto pojmem představí např. klidný odpočinek s knihou v ruce nebo zase vybití veškeré energie, jako při sportu nebo dalších pohybových aktivitách. Jsou to v podstatě takové činnosti, které by si lidé měli zvolit sami na základě své vlastní volby, při kterých se cítí dobře a dělají jim radost. Mají z nich spoustu hezkých zážitků a činí jim potěšení, měli by si při tom odpočinout, pobavit se ale i se vzdělávat.
Z toho, podle mého názoru, vyplývá, že bychom měli dětem, které tráví v letních měsících svůj volný čas v mateřské škole, nabízet takové činnosti, které budou dělat, protože je baví a ne proto, že si to přejí paní učitelky.
Edukační aktivity, které mají charakter spontánních volnočasových aktivit, nabývají významu obzvlášť z pohledu poslední doby, kdy byly děti zahlceny nadměrným množství podnětů a výzev, které paradoxně do značné míry tlumily jejich spontánní hravost. Děti byly často postaveny do role pasivního diváka nebo se staly pouhými konzumenty a přestaly být aktéry.
V naší mateřské škole každoročně nabízíme dětem během prázdninového provozu řadu sezonních a rekreačních činností, které jsou propojeny tematicky (např. Letní skřítkové, Pindruše v mateřské škole, Malí cestovatelé apod.). Učitelky vybírají činnosti především s ohledem na zájem a potřeby dětí, počet dětí ve skupině a také dle klimatických podmínek.
Mezi osvědčené (a pedagogické veřejnosti jistě známé) sezónní a rekreační činnosti, které je možné realizovat jak v prostředí třídy MŠ, tak ve venkovních prostorách patří:
- hry s vodou – např.: sprchování, otužování, malování vodou na chodník i papír, pouštění papírových lodiček atd.
- hry s pískem a přírodninami – např.: modelování vlhkého písku, vytlačování reliéfů, kreslení klacíkem do písku či hlíny, třídění přírodnin, skládání z přírodních materiálů
- funkční hry – např.: hry s dřevěnými labyrinty, sluchové pexeso, skládání puzzle, manipulační hry, konstruktivní činnosti, prohlížení knih a časopisů, rýmování, popis obrázků, dramatické improvizace, poslech oblíbených pohádek – četba, DVD
- hudební aktivity – např.: opakování známých písní, rytmizace, melodizace, dechová cvičení, foukání brčkem do vody, hry na DHN, hudebně pohybové hry, taneční improvizace
- hry s papírem – např. skládání, mačkání, trhání, stříhání, lepení
- hry s umělými materiály – např.: skládání, třídění, výtvarné projekty atd.
- hry kooperativního charakteru – např.: konstruktivní činnosti, manipulační hry, psychomotorické hry atd.
- pohybové aktivity – např.: zdolávání průlezek na školní zahradě, zdolávání překážkové dráhy, míčové hry, sportovní hry s náčiním, závodivé hry, zdolávání přírodních překážek, balanční cvičení atd.
K velmi atraktivním a zároveň podnětným činnostem o prázdninách (a nejen během nich) patří jednoduché pokusy a experimenty. Stávají se jedním ze způsobů, jak dětem umožnit na vlastní kůži poznávat přírodu a přírodní jevy, které jim pomohou pochopit vztahy v přírodě a jejím koloběhu.
Na různých webových stránkách jistě nalezneme celou řadu pokusů a experimentů, které je možné realizovat v podmínkách mateřské školy. Avšak řada z nich je náročná nejen na pomůcky, ale i na jejich realizaci. V naší MŠ se stala osvědčeným zdrojem námětů pro zajímavé činnosti, pokusy a experimenty publikace „Inspirační náměty pro práci učitelek mateřských škol I. a II. Část“, kde Mgr. Ondřej Šimík, Ph.D, uvádí celou řadu jednoduchých pokusů, které mohou děti realizovat jako jejich aktéři, nejen jako pozorovatelé. Níže uvedené příklady činností patří mezi „oblíbené“ – nejen dětmi, ale i jejich učitelkami.
Pokusy se vzduchem
Je žádoucí, aby si učitelka sama dopředu dané pokusy vyzkoušela. Pokusy je možno i několikrát opakovat. Stěžejní je, aby učitelka doprovázela pokusnou činnost doprovodnými otázkami (co vidíš, co se děje, co myslíš, že se stane, co se stalo, proč si myslíš, že se to stane apod.). Během těchto pokusů si děti mohou uvědomit, že vzduch je hmota (není to „nic“), provádět vybrané pokusy na důkaz existence vzduchu, vlastními slovy popsat, co to je vzduch
Pokusy na uvědomení si toho, že vzduch není „nic“, zaujímá své okolí. Pokusy nejprve předvádí učitelka jako demonstrační. Děti si pak pokusy mohou sami zopakovat.
Suchý papír ve vodě
- Vezmeme větší (vyšší) nádobu (např. dózu na potraviny) a nalijeme do ní vodu (asi do ½ až dvou třetin).
- Vezmeme menší nádobu, ideálně také průsvitnou/průhlednou dózu od potravin, nebo kelímek od jogurtu (tak, aby se pohodlně vešla do větší nádoby s vodou. Z papíru vytvoříme papírovou kuličku a dáme (nacpeme) ji do menší nádoby (kelímku) na dno.
- Menší nádobu (kelímek) s papírkem uvnitř opatrně ponořujeme kolmo dolů dnem vzhůru do větší nádoby tak, až bude celá pod vodou.
- Opatrně stejným způsobem menší nádobu (kelímek) vytáhneme z vody a zjistíme, zda se papír namočil.
Vysvětlení: Papír zůstal suchý, protože ho od vody ochránil vzduch – voda se „zastavila“ o vzduch v menší nádobce (kelímku). Tohoto principu „vzduchové kapsy“ se využívalo při počátcích potápění. Pokus dokumentuje to, že vzduch není „nic“, ale je to hmota, která ochránila papírek před namočením.