Po kom to dítě je?

V konfliktním manželství bývá brán za bernou minci jednoduchý genetický „zákon“. Dobré vlastnosti dědí dítě po mně, špatné po druhém rodiči. To bývá zbožné přání. Souvislosti realizace dědičných vlivů jsou však přinejmenším pro laiky nevyzpytatelné. A nejen pro ně.

MUDr. Kašpárková, vedoucí genetické poradny FDN v Brně, kdysi řekla: „Všichni máme v genech takový nepořádek, že si to ani nedovedeme představit.“ To, že místo slova nepořádek použila zvučnější lidové synonymum, jen podtrhlo závažnost sdělení. Od té doby říkám rodičům nezvedených dítek: „Netrapte se otázkou, po kom dítě je. Dost možná, že je po seržantovi Napoleonova vojska vítězícího v bitvě u Slavkova. Přezdívali mu ‚šílený Pierre‘ a na pokoji nenechal žádnou sukni.“ Tváří-li se nevěřícně, dodám: „Mohl to ovšem být i Fritz, Ivan, John, Luigi, Ion… z válečníků či zajatců, co prošli krajem.“

Všichni dobře známe vliv sociální dědičnosti. Odpovídá výroku prof. Z. Matějčka: „Děti nejvíc vychováváme, když je nevychováváme.“ Stačí, pokud vidí a vnímají, jak se chováme v různých situacích, jak je řešíme, prokrastinujeme nebo se s nimi pustíme do křížku.

Jsou ovšem i vlivy, nad nimiž málem zůstává rozum stát. Namátkou: „Mám pocit, že jsem ovlivňován věcmi nebo problémy, které moji rodiče zanechali nedořešeny a nezodpovězeny… jako by v rodině byla neosobní karma, která přechází z rodičů na děti… jako bych musel dokončit nebo jen pokračovat ve věcech, jež dávná minulost zanechala nevyřízené…“ Ne, to není o vás. Citát byl publikován ve vzpomínkách C. G. Junga a týká se pocitů onoho slavného terapeuta.

 

Otisk dramatických událostí – fikce, nebo realita? 

Zhruba v době, kdy klasik psychiatrie i psychoterapie končil studia lékařství, prokázali buněční biologové, že naše stopy lze najít v době již dávno minulé. Tehdy, když vaše babička byla zhruba v polovině těhotenství a těšila se na vaši mámu, byly zárodky buněk vajíčka – z něhož jste byli později počati – již v těle plodu. Ano, z onoho plodu vyrostla posléze vaše máma. Šlo o tři generace, samozřejmě v jednom těle.

Do tzv. prekurzorových (předcházejících) buněk lidského vajíčka i spermie se mohou „otisknout“ dramatické, zásadní události. Ty možná ovlivní i další generace. „Stresové vzorce“ se mohou přenášet z rodičovských prožitků na děti. Impulsem pro podobné výzkumy byla zkušenost holokaustu. Židé přeživší šok měli děti s podobným genetickým vzorcem. Ten se neobjevuje u židovských rodin, jejichž členové byli v onom čase v bezpečí. Genové rozdíly bývají vysvětlovány těžkým rodičovským stresem.

Výše zmíněný výzkum byl publikován nedávno. Dávno předtím se ovšem C. G. Jung zmínil o „archetypu holokaustu“ přítomném u židovské populace. Archetypem rozumíme vtisknutý symbolický model tvořený myšlenkami a představami, které se během historie neustále vrací nebo jsou trvale přítomny. Ne zcela vědomě působí se značnou citově sycenou intenzitou. Současní izraelští autoři se zmiňují v této souvislosti o aktivační roli Ahasverského komplexu. Ten je nazván dle „věčného Žida“, jenž dle tradice musí do posledního soudu bloudit světem a nikde není doma. Vysmíval se Ježíšovi na křížové cestě otázkou: „Tak ty tvrdíš, že se vrátíš?“ Ježíš opáčil: „Ano, a ty tu na mě počkáš.“

Individuální historie má i nadosobní rysy. Jsou v ní otisknuty příběhy a paměť rodiny i širší komunity, k níž člověk vědomě nebo nevědomě patří. Namátkou: uvádí se, že druhá a někdy i třetí generace osob postižených život ohrožujícím vězněním příliš neumí mluvit o svých pocitech. Těžko jim dokáže porozumět. Možné zdůvodnění: první generace se snažila k sobě své dítě příliš nepřipoutat, aby nebylo ohroženo případnou ztrátou. Navíc existují témata, o nichž lze jen stěží hovořit. Theodor Adorno kdysi prohlásil: „Po Osvětimi již nemůže být nic řečeno.“ Lze dodat: nejen po Osvětimi.

Někdy se poukazuje na obranný mechanismus prvně popsaný Annou Freudovou pod názvem identifikace. Potomek se ztotožňuje s (pra)rodičem, aby mu symbolicky pomohl nést jeho úděl. Podobné projevy sledujeme u některých dětí politických vězňů z vykonstruovaných procesů padesátých let.

Zde může jít jednoznačně jen o „sociální dědičnost“. Mezi málo skutečně objektivně prověřených zjištění vědy o manželství patří fakt, že zejména v zátěži nevědomky jednáme způsobem, který známe z reakcí našeho rodiče stejného pohlaví. Lidé, kteří prožili strašný hlad i životu nebezpečné týrání, reagují poněkud specificky i ve svobodných podmínkách dostatku. Stručně řečeno „křečkují“.

Nedávno byla publikována studie s názvem 11. září týkající se dětí těhotných žen v roce 2001 zcela náhodně přítomných poblíž leteckého útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Pokud se u nich rozvinula posttraumatická stresová porucha, byly tím jejich děti hormonálně postiženy. Byly menší, než je průměr, a měly sklon na nové podněty reagovat s neobvyklým a výrazným rozrušením.

Autor terapeutické metody rodinných konstelací Bert Hellinger tvrdí, že dědíme a svým způsobem prožíváme znovu různé aspekty a souvislosti rodinných traumatických prožitků. Hovoří o „nevědomé loajalitě“. Projevuje se mimo jiné i tím, že si neuvědomujeme příčiny našich stávajících problémů, jež mohou souviset s prožitky a traumaty dřívějších generací. Někdy dokonce jakoby opakujeme či odčiňujeme to, čeho se dopustil některý z našich předků.

Klub skeptiků Sisyfos před časem poctil vyznamenáním Bludný balvan psycholožku, jež své pacienty vracela do minulých životů. Považovat to za něco jiného než pouhou sugesci nelze. Leč není šprochu… Z minulých, dávno již skončených životů předchozích generací může zůstat ledacos, co působí dnes. S výchozí rodinou zůstáváme psychicky spojeni, i když po tom nijak netoužíme. Navíc spíše symbolicky se přenáší horší, nezpracované zážitky než radostné, optimistické a šťastné zážitky. Trápit nás může marné úsilí onu zkušenost pochopit, dát jí smysl a uvést ji do jakéhosi souladu s tím, co víme dnes a nyní.

Švandrlíkovo „čo bolo, to bolo…“ zlidovělo. Zdá se však, že „terazky“ není snadné překročit nejen stín svůj, ale i stín své rodiny.

Vzpomeňte na to, když vás dítko tzv. vypění do poslední mydlinky.

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5 (0 hodnocení, průměr: 0,00 z 5)
Pokud chcete hodnotit, prosím, přihlašte se.
Loading...

Napsat komentář