Dcera chodí do mateřské školy a má starší šestiletou sestru a roční sestru. Je schopná „řídit“ jak tu nejstarší, tak nejmladší. Například naše prostřední při hře zavelí: „Hele, pojď“ a obě sestry jdou za ní do pokojíčku a dělají, co ona chce. Stejně tak je schopná „zdirigovat“ svého bratrance, kterému je osm let. Prostřední dcera je prostě svá. Je to možný budoucí lídr?
Tak zněl dotaz, který poslala jedna z maminek Janu Vodovi, propagátorovi výchovy budoucích lídrů na školách a expertovi České manažerské asociace (ČMA).
A jeho odpověď? „Ano, to jsou znaky spontánního lídra. Je to dar, z druhé strany je to výzva pro vychovatele. Doporučil bych odpozorované situace příležitostně s dcerou probírat – úměrně jejím věkovým možnostem s ní hovořit o tom, jak se cítili ostatní, kdo měl jaké role, jestli se společná práce podařila.“
Zmíněná situace je jednou z mnoha, v níž se děti předškolního či školního věku a rodiče a pedagogové ocitají. Problém spočívá v tom, že nehledě na individuální snahy pedagogů a předškolních zařízení a škol, systémově není práce s malými lídry dostatečně nastavena. Nic na tom nemění příklad několika desítek základních škol v ČR, které se prezentují jako školy, které pracují s mimořádně nadanými žáky.
Samotné ministerstvo školství zmiňuje rozvoj nadaných dětí a žáků jako jednu z priorit a v této souvislosti každoročně věnuje na různé aktivity, programy, soutěže a zájmové vzdělávání cca 73 milionů korun (www.msmt.cz/mladez/talentovana-mladez). Snahy o systémový přístup k práci s lídry a talenty zůstaly přitom na půli cesty. „Výsledkem dosavadního nezavedení potřebných pravidel je, že se u dítěte postupem času dovednosti vytrácejí a přicházíme tak o budoucí vůdce, které potřebujeme. Ve školách a školkách necháváme ležet ladem jejich potenciál, který bychom jinak mohli cílevědomě rozvíjet od raného věku, kdy je dítě – jak známo – velmi vnímavé a tvárné,“ upozorňuje expert ČMA Jan Voda.
Podle něho je lídr dítě s vlastní představou, vlastním názorem, vlastní vizí. Může mít schopnost organizovat skupinu, dojednávat řešení, vcítit se do situace jiných, umět porozumět citům a motivacím ostatních dětí. To jsou znaky, které lze vypozorovat z každodenních situací. V tradičním vzdělávání mohou však tyto vlastnosti být konfrontační, což potvrdila i loňská výzkumná sonda Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v mateřských školách, na níž se podílel právě Jan Voda.
Sonda byla realizována podle modelu Pata Williamse, bývalého hráče americké Národní basketbalové ligy, který oslovil přes šest stovek vůdčích osobností amerického veřejného života. S nimi si dopisoval či osobně mluvil a nashromážděné poznatky zobecnil do pětadvaceti shodných znaků, typických pro úspěšné osobnosti. S tímto přehledem pracují i odborníci v ČR.
V řadě vyspělých zemích se podporou leadershipu – na rozdíl od českého vzdělávacího systému – již zabývají. Výchova leadershipu, využitelná pro oblast podnikání, politiku, neziskovou sféru či sport, je přitom tématem, na jehož význam dlouhodobě poukazují tuzemští manažeři, sdružení právě v ČMA. Pro asociaci je tak změna pravidel a podpora lídrů jedním z důležitých opatření, o které usiluje.
ČMA ve spolupráci se Senátem ČR podpořila projekt Hledání výjimečnosti, podílela se i na projektu Technické školky zaměřeném na rozvoj polytechnických dovedností dětí, čímž se zapojila do úsilí o zvýšení podpory technického vzdělávání a realizovala aktivitu, jejímž záměrem bylo rozšířit „technické školky“. Jedna z aktivit, kterou inicioval Klub předškolního vzdělávání ČMA, byl zaměřena na využití 3D tisku k výrobě hraček. Díky tomu se technika objevila v desítkách mateřských škol na jižní Moravě. Na základních školách Klub inicioval a podporuje vybavení pracovišť 3D tiskárnami, počítači, softwary, zaškolení učitelů a zpracování pilotních úloh. Současně se ukazuje, že ani v podpoře technického vzdělávání a vyhledávání malých technických talentů náš školský systém nedokáže dostatečně reagovat na požadavky 21. století.
Jací jsou malí budoucí lídři Jsou to děti:
|