Jak předejít epidemii spalniček? Očkováním

V poslední době došlo na našem území k alarmujícímu rozšíření infekčního onemocnění spalničkami, které bylo dlouho považováno za vymýcené. Situace došla dokonce tak daleko, že Světová zdravotnická organizace vyškrtla Českou republiku ze seznamu zemí bez spalniček. Na rozšíření nemoci mohou mít podíl různé mýty a obavy spojené s očkováním, které se mezi lidmi rozmáhají. Požádali jsme proto odborného dětského lékaře Daniela Dražana, který se specializuje na infekční nemoci a očkování, aby nám problematiku osvětlil a uvedl některé dezinformace na pravou míru.

Spalničky jsou infekční onemocnění způsobené virem rodu Morbillivirus patřící do čeledi Paramyxoviridae. Jediným přirozeným hostitelem tohoto viru je člověk (spalničky se tedy přenáší pouze mezi lidmi).

Virus se přenáší od infikovaných osob kapénkami z nosu nebo nosohltanu. Spalničky jsou vysoce infekční a v mnoha částech světa včetně Evropy jsou stále ještě běžným onemocněním. I při existenci vysoce účinné a bezpečné vakcíny patří celosvětově mezi nejčastější příčiny dětských úmrtí.

Inkubační doba spalniček od nakažení do prvních projevů nemoci je 8 až 12 dní (dle některých zdrojů 7 až 21 dní) a typická vyrážka se objevuje po zhruba 14 dnech. Infekčnost začíná čtyři dny před objevením vyrážky a končí čtyři dny po jejím nástupu. Běžnými projevy spalniček jsou horečka, rýma, kašel, zánět spojivek a vyrážka. Horečka stoupá během prvních dvou až čtyř dní a může dosahovat 40 °C. Vyrážka začíná po dvou až čtyřech dnech na obličeji a krku a šíří se směrem dolů na trup a končetiny. Podezření na onemocnění spalničkami by mělo vždy být potvrzeno laboratorními metodami (vyšetření protilátek proti viru spalniček nebo přímo detekce viru).

Spalničky mohou být velmi závažným onemocněním i pro zcela zdravé dítě, často vyžadují hospitalizaci a asi 30 % nemocných má některou z komplikací. Ty jsou častější u malých dětí do pěti let věku a dospělých nad dvacet let, u těhotných žen a u lidí s poruchami imunitního systému (nádory léčené chemoterapií, leukémie, HIV infekce, imunosupresivní léčba). Lidé s poruchami imunity nemusí mít při spalničkách vyrážku. Nejčastějšími komplikacemi jsou záněty středního ucha (10 %), průjmy (8 %), laryngotracheobronchitidy (zánět hrtanu, průdušnice a průdušek, kterému se u nás ne zcela přesně říká „laryngitida“), pneumonie (česky zápal plic, 5 %, příčinou je virus spalniček nebo komplikující bakterie, nejčastější příčina úmrtí na spalničky) a encefalitida (zánět mozku, 0,1 %). Spalničky mohou způsobit hluchotu, slepotu a trvalé neurologické poškození. Jedno až dvě z tisíce (0,1 až 0,2 %) nemocných dětí zemřou následkem dýchacích nebo neurologických komplikací. Subakutní sklerózující panencefalitida je zánět mozku nastupující po třech až třiceti letech po spalničkách a je ve 100 % smrtící. Častější je u dětí, které spalničky prodělají v časném věku. Vysoké riziko závažných komplikací a úmrtí mají podvyživené děti v rozvojových zemích; ty umírají na průjmy a pneumonie (zápaly plic) a spalničky u nich také mohou způsobit slepotu. Nedostatek vitaminu A zvyšuje riziko těžkých zápalů plic, průjmů a onemocnění očí.

Neexistuje žádná specifická léčba spalniček. Cílem podpůrné péče je zabránění komplikacím. Zajišťuje se dostatečný příjem tekutin a výživa a druhotné bakteriální infekční komplikace se léčí antibiotiky.

Vysoce účinnou metodou prevence spalniček je očkování. K většině infekcí dochází u osob neočkovaných nebo nedostatečně očkovaných. Vakcína proti spalničkám se používá více než 50 let (v USA od roku 1963, v Československu od roku 1969). Je vysoce účinná a bezpečná. Očkuje se kombinovanou očkovací látkou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím (MMR, z angličtiny: measles, mumps, rubella).

Lidé, kteří v minulosti spalničky prodělali, mají proti nim celoživotní imunitu. Dvě dávky vakcíny chrání 97 až 98 % očkovaných, jedna dávka 90 až 93 %.

 

Spalničky v České republice

Před zahájením očkování velká část dětí prodělala spalničky. V tehdejším Československu byly desítky tisíc nemocných ročně (42 246 hlášených případů v roce 1955, 22 591 v roce 1965). Na infekčních odděleních nemocnic pro ně byla vyhrazena celá oddělení. Ještě po druhé světové válce každý rok zemřelo více než 100 lidí, většinou dětí (v roce 1946 160 úmrtí, 1950 179 úmrtí). V následujících desetiletích byly počty úmrtí ročně řádově v desítkách (42 v roce 1955, 48 v roce 1960, 291 celkem v letech 1961 až 1970).

Vakcinace byla v Československu zahájena v září 1969. Od roku 1971 u nás nebylo hlášeno žádné úmrtí na spalničky. V roce 1975, kdy bylo hlášeno ještě téměř osmnáct tisíc případů, byla do očkovacího kalendáře přidána druhá dávka vakcíny. Po přechodu na dvoudávkové schéma byly v Československu spalničky eliminovány. V 90. letech 20. století a na začátku 21. století byly v České republice hlášeny pouze jednotky případů ročně a v roce 2010 nebyl v České republice hlášen ani jeden případ spalniček.

Od druhé dekády našeho století se situace kvůli různým vlivům začala zhoršovat. Nejdůležitějšími faktory jsou pravděpodobně epidemie v okolních evropských zemích, odkud se onemocnění importuje k nám, a klesající proočkovanost českých dětí. V roce 2014 se počet případů po mnoha desítkách let vyšplhal na trojciferné číslo. Z 221 hlášených případů připadla většina na epidemii v Ústeckém kraji. Mezi nemocnými bylo 88 zdravotníků (tedy 40 %). Následující dva roky se nic nedělo (devět a sedm případů), ale v roce 2017 proběhla epidemie v Moravskoslezském kraji se 130 případy (z toho dvacet zdravotníků; 15 %), v celém Česku bylo hlášeno 146 případů.

Od roku 2018 se změnilo očkovací schéma: první dávka se podává ve 13. až 18. měsíci (tedy v 1–1,5 roce), druhá dávka se nepříliš šťastně posunula ze dvou na pět let.

V roce 2018 jsme se s 207 případy stali jednou z nejhorších zemí Evropské unie (hůře na tom bylo jen pět zemí). Nejhorší situace byla v minulém roce v Praze (103 případů), Středočeském a Plzeňském kraji. Sedmapadesát případů bylo importováno ze zahraničí, většinou z Ukrajiny (podle jiného zdroje 45 importovaných případů a z nich 35 z Ukrajiny). Nemocní byli ve věku několika měsíců až 61 let. Jen tři případy byly u lidí narozených před rokem 1968. Nejčastěji byly nemocné malé děti, které mají nejvyšší riziko komplikací.

V důsledku této epidemie přišla Česká republika společně s Řeckem, Velkou Británií a Albánií v roce 2019 o statut eliminace spalniček. V témže roce se počet případů vyšplhal na téměř trojnásobek a opět jsme byli jedni z nejhorších v celé Evropské unii. Věkové složení nemocných bylo v tomto roce podobné jako v roce 2018; nejvyšší výskyt byl v kojeneckém věku (tedy do jednoho roku věku) a na druhém místě byly děti ve věku jednoho až čtyř let. Kojenci podle českého očkovacího kalendáře ještě nemohou být očkovaní. Převážná většina nemocných dětí ve věku od jednoho do čtyř let nebyla očkována ani jednou dávkou vakcíny. Naštěstí se nepotvrdily prognózy horšího scénáře, při kterém mohlo dojít k nárůstu případů na trojciferné číslo a po téměř padesáti letech k úmrtí na spalničky.

Evropa

V evropském regionu Světové zdravotnické organizace bylo spalničkami infikováno v roce 2018 přes 82 000 lidí a z nich 72 zemřelo (z nich 35 v zemích EU a Evropského hospodářského prostoru). Jedná se o bezkonkurenčně nejvyšší počet onemocnění v posledním desetiletí.  V roce 2017 onemocnělo necelých 26 tisíc lidí (42 úmrtí), v roce 2016 přes pět tisíc. Nejméně deset z 53 zemí evropského regionu mělo v roce 2018 více než tisíc případů. Bezkonkurenčně nejvíce postiženu zemí Evropy v roce 2018 byla Ukrajina, která měla jednu z nejhorších proočkovaností proti spalničkám na světě. Jen na Islandu nebyl hlášen ani jeden případ.

Kvůli rozsáhlým epidemiím přechází některé země Evropy (například Francie, Itálie či Německo) na povinné očkování proti spalničkám i jiným závažným onemocněním.

K přerušení přenosu spalniček (tedy k zabránění epidemií) je nutné, aby bylo 95 % populace očkováno dvěma dávkami vakcíny. Proočkovanost v Evropě se nyní zlepšuje; v roce 2018 bylo alespoň jednou dávkou očkováno 95 % dětí, dvěma dávkami 90 %. Stále existují ale oblasti, které mají proočkovanost nižší a které kvůli tomu budou ohroženy epidemiemi. Aktuální data o epidemiích spalniček jsou k dispozici na webu ECDC. Evropská komise doporučuje všem členským státům, aby zajistily co nejvyšší proočkovanost dětskými vakcínami.

 

USA a Amerika

Před zahájením očkování v USA v roce 1963 mělo spalničky mnoho dětí, každý rok jich bylo hospitalizováno 48 000, tisíc mělo encefalitidu (zánět mozku) a pět set jich zemřelo. V roce 1994 bylo hlášeno 958 případů (v 39 státech). V USA byly spalničky eliminovány v roce 2000. Od té doby se ale spalničky vrací, protože v některých místech není dostatečné procento dětí očkované. V roce 2019 zažili i v USA nejhorší epidemie spalniček s více než tisíci případy.

I když na celém americkém kontinentu jsou spalničky považovány za eliminované a k malým epidemiím dochází pouze kvůli dovozu nemoci z jiných částí světa včetně Evropy, probíhá nyní velká epidemie ve Venezuele kvůli politicko-ekonomické krizi. Odtud se spalničky šíří do jiných míst Jižní Ameriky (Brazílie, Kolumbie, Peru).

 

Afrika a Asie

K většině z celkového počtu úmrtí na spalničky dochází v chudých zemích Afriky a Asie. Nejhorší situace je v nestabilní a válkami rozvrácené Demokratické republice Kongo, ve které od léta 2019 došlo podle odhadů k více než 300 000 případům a více než šesti tisícům dětských úmrtí. Velké epidemie proběhly nebo probíhají například na Madagaskaru či Filipínách. Na ostrovním státě Samoa s 200 000 obyvateli zemřelo na spalničky za pouhé dva měsíce (říjen až prosinec 2019) 83 lidí, z nichž převážná většina byly malé děti do pěti let.

Vzniku a šíření epidemií je možné předcházet zajištěním imunity v celé populaci. Zajištění imunity lze dosáhnout pouze očkováním všech dětí dvěma dávkami vakcíny proti spalničkám.

1 vote, average: 5,00 out of 51 vote, average: 5,00 out of 51 vote, average: 5,00 out of 51 vote, average: 5,00 out of 51 vote, average: 5,00 out of 5 (1 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)
Pokud chcete hodnotit, prosím, přihlašte se.
Loading...

Napsat komentář