Dopis Alenky z říše divů

V pedagogické praxi se takřka neustále setkáváme se změnami v oblasti legislativního rámce. Časté změny v praxi znamenají, že ředitelé škol a školských zařízení musí bez přestání absolvovat různá školení a semináře, aby dokázali do záhad a tajemství nových legislativních úprav proniknout. Sotva se jim podaří se v nich zorientovat, přichází další změna. Bohužel nikoli v průběhu období jednoho školního roku, ale často v rozmezí měsíců.

Zákony a vyhlášky týkající se oblasti školství nejsou z hlediska kvality dostatečně připraveny. V praxi jsou ředitelé a učitelé těmi, kteří dávají najevo, že „tudy cesta nevede“. A následně není nic snazšího než udělat další novelu a zákon či jiný právní předpis a opět ho tak trošku poupravit… Smutným příkladem je pro nás všechny ostatně nekonečný příběh nazvaný státní maturita z matematiky. Nepatřím mezi její zastánce, mám na toto téma odlišný pohled, ale respektuji názory a věcnou diskusi ostatních kolegů.

Nad čím ovšem zůstává rozum stát, je změna názoru ministra školství. A peníze házené nikoli do koše, ale vidlemi ven z oken středních škol. Ve zdejším systému si připadám doslova jako Alenka v říši divů. České školství se v posledních letech mění jako chameleon. Tu má modrou barvu, tu oranžovou, tu modro-bílou, upřímně se děsím červené… A tak učitelé a ředitelé mění barvu s ním. Nezřídka se ale stává, že tu a tam některý učitel nebo ředitel zkrátka tíhu duhové koncepce (nemám na mysli cokoli spojeného s duhovými průvody) neunese, zbarví se do běla a ze školství odchází. Divíte se jim? Já ne.

Politická reprezentace, vedení MŠMT a bohužel v některých případech i většinová společnost si klade otázku: „Co víc by ti učitelé ještě chtěli?“ Mzdy se nám přece neustále zvyšují, máme dva měsíce prázdnin, volné víkendy a státní svátky. Co víc si přát? Těm, kteří nedokážou porozumět úpěnlivému volání českého učitele, odpovím.

To, po čem bohužel stále marně pedagogové volají, jsou PODMÍNKY a KONCEPCE. Už dávno to není o mzdách, ale o podmínkách v českém školství. Z učitelů jsou administrátoři projektů, poradci, metodikové. Výčet pozic by mohl být mnohem delší. Chci tím říct, že ti „vybarvení do běla“ mají už zkrátka dost klování do klávesnic, zadávání dat či průběžných a závěrečných zpráv, chtějí „jen“ učit! Chtějí pracovat s dětmi, mít na ně prostor a reálně aplikovat slovní spojení individuální přístup, který je pro mě momentálně jen pouhým pojmem na papíře. A opět se dostáváme ke slovu PODMÍNKY.

Tedy závěrem: dokud bude české školství džunglí papírových lejster, dokud se koncepce školství bude stavět na rovině (nebo nerovině?) politických ambicí a dokud v české společnosti nezačne růst status českého učitele (a to potrvá opravdu dlouho, protože český učitel má pouze povinnosti, nikoli práva), bude se stav pedagogických pracovníků pohybovat v mínusové linii. Snad jsem odpověděla některým, kteří ne a ne najít odpověď na příčinu nízkého počtu (kvalitních) učitelů ve školách.

Přeji všem, aby ještě chvíli neměnili barvu. 🙂

2 votes, average: 5,00 out of 52 votes, average: 5,00 out of 52 votes, average: 5,00 out of 52 votes, average: 5,00 out of 52 votes, average: 5,00 out of 5 (2 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)
Pokud chcete hodnotit, prosím, přihlašte se.
Loading...

Napsat komentář